Ve sbírkách Muzea starobrněnského opatství se nacházejí i nástroje spojené s působením proslulého skladatele Leoše Janáčka (1854–1928) a Pavla Křížovského (1820–1885). Janáčkova rodina se do Brna přistěhovala v roce 1865. Do fundace k rozvoji hudby při klášteře na Starém Brně hocha zapsal jeho otec. V té době zde působila celá řada vynikajících pedagogů a vůdčích osobností vědeckého a kulturního života tehdejšího Brna. Mimo jiné to byl Pavel Křížkovský, objevitel principů dědičnosti Gregor J. Mendel. Právě Křížkovského později Janáček zastupoval ve funkci ředitele kůru klášterní baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Starému Brnu Janáček zasvětil téměř celý život. Dodnes na jeho působení upomíná pamětní deska. Janáčkův učitel a přítel Pavel Karel Křížovský byl český hudební skladatel, sbormistr, violista, klavírista, klarinetista, varhaník, hudební pedagog a katolický kněz. V roce 1845 vstoupil do augustiniánského kláštera na Starém Brně. Stal se ředitelem klášterního kůru, kde pod jeho vedením rozvíjel talent i mladý Leoš Janáček. Harmonizoval zápisy sběratele lidových písní Františka Sušila a komponoval v duchu moravských lidových písní. Jeho dílo Utonulá bylo provedeno s velkým úspěchem na koncertě v Praze roku 1861, mezi další jeho životní úspěchy patří Velehradská kantáta pro sbor 940 zpěváků a zpěvaček na počest milénia příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje z roku 1863. Aktivity Pavla Křížkovského zůstaly nejen nedoceněny, ale byly vyhodnoceny jako nepřátelské vůči brněnským německým církevním kruhům. Brněnský biskup A. A. Schaffgotsche Křížkovskému zakázal veškeré skladatelské aktivity s výjimkou církevních skladeb. Křížkovský byl poté v roce 1872 odsunut z Brna do Olomouce na místo kapelníka olomoucké katedrály. Po mozkové mrtvici se vrátil do kláštera na Starém Brně, kde 8. 5. umírá na následky nemoci.