Eliška Rejčka — Královna česká a polská

Klášter na Starém Brně založila roku 1323 česká a polská královna vdova Eliška Rejčka. Klášter cisterciácké řehole se stal místem k rozjímání a později také útočištěm pro nemocné. Ke klášteru totiž původně náležel špitál s kostelem.

Sestry cisterciačky zde žily téměř pět století až do roku 1782, kdy byl jejich klášter v rámci josefínských reforem zrušen. V areálu opatství se nachází bazilika Nanebevzetí Panny Marie, postavená ve stylu slezské gotiky z charakteristických červených cihel.

Královna Richenza, kterou známe spíše pod její českým jménem Eliška/Alžběta Rejčka, byla dcerou švédské princezny Ryksy a polského krále Přemysla II. Velkopolského a stala se jeho dědičkou. Ačkoliv její život lemovala četná úmrtí jejích nejbližších, byla (nejen na svou dobu) velmi vlivnou a důležitou ženou. Narodila se v roce 1288, v raném věku jí umírá matka a v osmi letech je její otec zavražděn. Dětství pak strávila v cisterciáckém klášteře u Poznaně a měla být provdána za Otu Braniborského, s nímž byla zasnoubena. Ota Braniborský však před svatbou umírá a Richenza je stále jako velmi mladá (12 let) provdána za českého krále Václava II. Po korunovaci obdrží nové jméno – Eliška/Alžběta. Václavovi porodí dceru Anežku, budoucí kněžnu javorskou a lvovskou.

Václav II. však pár dní po narození dcery Anežky v červnu r. 1305 umírá a Eliška se stává poprvé vdovou. Český trůn připadne Václavovi III., ale i ten je nedlouho poté zavražděn. Záhy po smrti českého krále je Eliška provdána za Rudolfa Habsburského, který usedl na uvolněný český trůn. Rudolf (přezdívaný „Kaše“) však nečekaně zemře při obléhání Horažďovic pravděpodobně na úplavici a odkazuje své milované manželce, nyní už podruhé vdově, 20 tisíc hřiven stříbra. Eliška obdrží jako dvojnásobná královská vdova ve svých devatenácti letech obrovský majetek, který má zajistit její důstojnou existenci. Díky tomu se stává poměrně nezávislou ženou a v kontextu českých dějin i velmi vlivnou osobou.

Nikdy se již neprovdala. Stala se partnerkou Jindřicha z Lipé a žila nejdříve v „královnině Hradci“ – Hradci Králové. Poté se přestěhovala do Brna – získala zde patronátní právo k bývalé gotické kapli sv. Václava na dnešním Dominikánském náměstí. Kaple byla bohužel zbourána a nikdy nebyla obnovena.

V Brně založila v roce 1323 klášter cisterciaček. Cisterciačky obdařila vzácnými iluminovanými liturgickými rukopisy. Soubor těchto rukopisů představuje vrcholnou tvorbu knižní malby své doby. V rukopisech se často nechávala zpodobňovat v pokorné roli s modlitebními gesty. Život mnišek tedy podporovala nejen finančně, ale i duchovně. Po smrti Jindřicha z Lipé ho nechala pohřbít v bazilice Panny Marie, kterou založila. Svůj život pak zcela obrátila pouze k Bohu. Odjela na pouť do Porýní, odkud přivezla vzácné relikvie, které cisterciáckým mniškám věnovala.

Zemřela 18. října roku 1335 a je pohřbena na místě křížení lodí ve starobrněnské bazilice. Její místo věčného odpočinku označuje písmeno E s královskou korunou. Cisterciačky v klášteře nadále žily a věnovaly se kontemplativnímu životu v modlitbě a práci několik následujících století. Klášter byl několikrát během té doby zpustošen, vždy byl však postupně obnoven. V 18. století byl klášter cisterciaček na základě výnosu císaře Josefa II. definitivně zrušen. Cisterciačky mohly dožít v civilním životě, nebo vstoupit do blízkého konventu alžbětinek. Jejich majetek byl vložen do náboženského fondu. Je známo, že součástí této josefínské reformy bylo i obecné ničení a recyklace uměleckých děl – na Starém Brně se traduje, že byla tehdy roztavena i zlatá Rejččina koruna, kterou zde cisterciačky uchovávaly.

Roku 1783 se starobrněnský klášter stává domovem augustiniánů. Augustiniáni dostali zaniklý klášter cisterciaček náhradou za svou původní budovu kláštera u sv. Tomáše na Moravském náměstí, která jim byla v rámci josefínských reforem odňata. Augustiniánský řád tehdy zrušen nebyl, protože byl řádem učitelů a vědců. Nejslavnějším augustiniánským opatem se stal Gregor Johann Mendel, který díky svým dlouholetým výzkumům položil nejen základy vědního oboru genetika, ale i meteorologie. Mimo to byl také včelařem a věnoval se i astronomii.

Augustiniáni zde působili až do roku 1950, kdy jejich činnost zastavil komunistický režim. Řeholníci a řeholnice byli tehdy internováni do internačních klášterů, dále také do uranových dolů a na jiná místa, kde zažívali taková mučení, která často končila jejich tragickou smrtí. Starobrněnský klášter poté sloužil k různým účelům. Byly zde například vysokoškolské koleje, později sídlo geografického ústavu, truhlářská dílna a v rajské zahradě garáže pro vojenská auta. V roce 1990 byl klášter augustiniánům vrácen, a díky tomu zde nyní působí živá komunita augustiniánů.

Iluminace z Rajhradského žaltáře — Knihovna benediktinů v Rajhradě
R 355, fol. 8v, 59v, 188r; licence CC Commons 4.0

Adresa

Mendlovo náměstí 157/1
Brno, 603 00
Mapa

Otvírací doba

Út – Pá: 14:00 – 17:00
So – Ne : 10:00 – 17:00
Pondělí : zavřeno

Kontaktujte nás

info@pokladyklastera.cz