František Vavřinec Korompay se svým svébytným uměleckým projevem, který se projevuje oscilací mezi lyricky orientovanou malbou a expresivnějšími tendencemi, řadí k nejvýznamnější osobnostem pozdní barokní malby na Moravě. Školením prošel u Františka Antonína Palka a později se usadil v Brně. Proslul jako vynikající portrétista a autor oltářních pláten. Okruh jeho objednavatelů byl spojen s Brnem, ale svá díla vytvářel i pro vzdálenější destinace, kupříkladu pro kostel sv. Martina v Třebíči, pro kostel sv. Bartoloměje v Rozsochách. Sv. Tomáš Akvinský (1225–1274) je jeden z církevních otců, člen dominikánského řádu, teolog a filozof, jehož spisy sloužily a slouží jako základ teologických textů a opora církve. Světec se zamýšlí nad jedním ze svých děl, uprostřed myšlenky, která je mu vnuknuta Duchem svatým (holubice), jež mu přináší božskou inspiraci. Svůj zrak obrací směrem ke kalichu s hostií, který reprezentuje eucharistii a současně připomíná světcovy hymny věnované Nejsvětější svátosti. Zářící hvězda je jedním z atributů tohoto světce, který je rovněž nazýván „doctor Angelicus“.