Dílo malíře Jana Lukáše Krackera ovlivnilo nejen studium na vídeňské akademii a tvorba ve Vídni působících malířů Paula Trogera a Michelangela Unterbergera, ale i jeho následné školení u Josefa Tadeáše Rottera v druhé polovině čtyřicátých let 18. století, kdy pobýval v Brně. Posléze pracoval zejména pro objednavatele z řad církve. Vynikal jako tvůrce fresek, závěsných i oltářních pláten. Známé jsou jeho realizace pro jezuity v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, pro premonstrátské kláštery v Jasově a v Nové Říši či freska s námětem Tridentského koncilu na klenbě knihovny lycea v uherském Egeru.

V dynamické a světelně dramatické kompozici sledoval Kracker Šebestiánovu záchranu zbožnou křesťankou sv. Irenou, a to poté, co byl pro svou křesťanskou víru odsouzen k smrti, která měla být vykonána jeho druhy z pretoriánské gardy. Žádný z vystřelených šípů ale mučedníkovi nezpůsobil smrtelné zranění. Smrti došel v cirku až po svém veřejném přihlášení se k pravé víře před císařem Diokleciánem. Na Šebestiánovu vojenskou dráhu upomíná zbroj v pravém dolním rohu. Shůry se snášející anděl nesoucí vavřínový věnec a palmovou ratolest predikuje Šebestiánův osud.