Tankred po lítém souboji smrtelně raní protivníka, kterým je Klorinda, bojovnice z muslimského tábora. Křesťanský rytíř Tankred ji pronásledoval, protože způsobila křesťanskému ležení vážné škody. V poslední chvíli jejího života se Tankred dozvídá, kdo byl jeho sokem v boji, a poznává ženu, do které je zamilován. Klorinda prosí vroucně o křest, kterého se jí dostane.

 

Tu vítězíš, ach odpusť, soucit měj

ne s tělem, to víc nepodléhá strachu,

však s duší, za tu modli se a spěj,

spěj omýti ji z vin zemského prachu!

Těch slov tak prudký nesouvislý rej,

To krásné, mroucí tělo v krve nachu,

Vše divně jalo ho, hněv jeho tál,

Ba cítil, kterak zor mu v slzách stál.

 

Zdroj blízko šumí v luh se perlící,

Ze skály lůna do údolí chvátá,

tam jeho mokem plní přilbici

A jde, kam volá povinnost jej svatá,

Pak ruka uctivě se chvějící

Uvolní hledí spadne mřížka zlatá,

zří její tvář, ji pozná, bez lkaní

Tkví v němém hoři. Jaké shledání!