Rinaldo zabraňuje Armidě v sebevraždě

Jan de Herdt (asi 1620 – asi 1684) | 1667 | olej na plátně, 156 × 156 cm
Na samém počátku osmdesátých let 16. století byla poprvé vydána epická báseň Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (La Gerusalemme liberata). Dílo inspirované první křížovou výpravou a dobytím Jeruzaléma roku 1099 se těšilo velké oblibě. Tassův rytířský epos je do určité míry dobovou moralitou a jako pracující s motivy osobní odpovědnosti, povinnosti, pokušení a lásky nalezl odezvu rovněž ve výtvarném umění. Mezi umělci i objednavateli se největší oblibě těšily zejména milostné náměty tohoto díla.

Čtyři scény z Osvobozeného Jeruzaléma nacházející se ve sbírkách augustiniánského kláštera v Brně namaloval roku 1667 Jan de Herdt, vagantní, tedy putující malíř pocházející z Flander. Základní umělecké vzdělání získal v Antverpách, kde se následně roku 1647 stal mistrem cechu. Po několikaletém působení v severní Itálii se roku 1662 přesunul za svým bratrem, zlatníkem na dvoře Ferdinanda III., do Vídně. Odtud zajížděl rovněž na Moravu. Ve svém díle kombinoval výtvarné názory nizozemských tvůrců, zejména Rubense, s italskými podněty, načerpanými během působení na jihu Evropy.

Čtveřice vystavených pláten vznikla patrně ve Vídni, jejich objednavatel však není znám. Do brněnského augustiniánského kláštera se díla dostala až v osmdesátých letech 18. století, a to z císařských sbírek. Plátna zachycují scény z příběhů křesťanských rytířů Tankreda a Rinalda.

Výjev zachycuje zoufalou Armidu, která se chystá ukončit svůj život vlastní rukou v odlehlém údolí. Prchla s křesťanským vojskem z dobytého Jeruzaléma. Obránci města, mezi něž patřila, Jeruzalém neudrželi. Armidina pokusu o sebevraždu si všiml Rinaldo, který jí zabránil ve spáchání hrůzného činu. Malba vznikla na motivy veršů z Tassova díla:

Páž jeho silnou slabou svijí páží

vždy odstrčila v němém zhrdání,

však nadarmo se vyprostiti snaží,

ji pevně třímá, k ní se uklání,

až v poutech naposledy, jež ji blaží,

svůj začala jevit bol, své zoufání

a slzy v potocích ji tekly z očí,

ač k němu vlídný pohled neotočí.

 

Ó krutý v návratu i rozloučení,

ó promluv, co tě nyní vedlo sem?

Mé smrti bránit chceš v tom okamžení,

ochránce svého vidím v zrádci svém!

Chceš zachránit mne? Nové utrpení,

urážky nové jsou mi údělem?

znám všecky spády tvojí zrady bledé,

Nic nemůž’ ten, kdo umřít nedovede.