Čtvrtá kniha literárního díla Proměny básníka Publia Ovidia Nasona přináší tragický příběh milenců Pýrama a Thisbé. Mladé lásce stála v cestě dlouhodobá nevraživost rodin, ze kterých pocházeli. Po určité době se proto rozhodli společně prchnout a začít společný život na jiném místě. Osudným se jim stalo dílo náhody. Thisbé, které došla na smluvené místo jako první, byla vyplašena lvicí, před níž musela prchnout. Pýramos našel na místě pouze její šátek, který ztratila při útěku. Podlehl myšlence, že jeho láska byla zabita šelmou, a vzal si na místě život. Vystrašená Thisbé se po chvíli odvážila vrátit zpět na smluvené místo, ale svého milého nalezla již bez života. V zoufalství pak obrátila jeho meč proti sobě.

Klasická předloha ovlivnila řadu umělců a stala se inspiračním zdrojem nejen pro mnohé malíře, ale i literáty. Malba byla původně připisována anonymnímu malíři benátské školy a později antverpskému malíři Antonu Schoonjansovi (1656–1726/27), který působil ve střední Evropě a byl činný i na Moravě. V současnosti je obraz přiřazen k oeuvre Pietera Thyse (1624–1677), který patřil k žádaným mistrům své doby. Jeho služeb využíval i arcivévoda Leopold Vilém (místodržitel ve španělském Nizozemí, z jehož sbírky plátno pochází. V roce 1783 se stalo součástí kolekce, kterou daroval Josef II. augustiniánům jako kompenzaci za přemístění kláštera z původního konventu u sv. Tomáše na Staré Brno.